Vystavujeme

Tato radost nebo utrpení čeká asi na každého majitele čistokrevného psa

Majitelé se tu rozdělují na dvě kategorie:

a) milovníky ruchu a šumu, kteří vždy mají toho nejúspěšnějšího psa, na výstavu se těší, dlouhodobě připravují, nakupují speciální kosmetiku, hřebeny, vybírají vhodný oděv ke svému miláčkovi, půl roku před výstavou již netrpělivě očekávají změny v propozicích, vybraného rozhodčího. 

U kruhu pak napjatě sledují jednotlivé kategorie, trpí s každým posudkem a vyčkávají s napětím toho kýženého okamžiku. Jejich pes či fena je již důkladně oblýskána, napudrována a už se celá/celý vyloženě těší na tuto akci. Tito lidé své zvířata zvykají na vystavování od útlého věku a nebývá vyloženě vyjjímkou, že povel "POSTOJ" a "ZUBY" patří k těm co pes ovládá (no jasně, s nadsázkou vzato)

b) trpiče výstav - mezi ně se řadím já, znám pravidla této hry, ovšem nebaví mne na tuto muziku tancovat. Většinou se ovšem tento stav přenese i na zvíře, takže ustrašení jedinci v kombinaci s trpičem na výstavách nepodají patřičný výkon. Naučené povely pak zahrne nával citů a výstavnictví končí jednou povinnou výstavou (u plemene čínský chocholatý) u plemene belgický ovčák zatím žádná výstava povinná není, ale i tak doporučuji alespoň jednu absolvovat.